Tereza s Martinem hodně cestovali ještě předtím, než přišly děti. Po narození dcery Elišky si mysleli, že s výjezdy do zahraničí je na čas konec. Cestování jim ale chybělo a tak, když byly Elišce dva roky, vydali se s ní “na zkoušku” na Madeiru. „Mámou jsem moc ráda, ale sedět doma s dětmi mě nebavilo. Na cestách ale najednou byly ty každodenní činnosti mnohem zábavnější,” vypráví maminka Tereza o tom, jaké byly začátky.
Když se pak narodil syn Jonáš, s cestováním už Krajíčkovi nečekali. Na podzim 2020 se znovu vydali na Madeiru. „Koupili jsme si jednosměrnou letenku, protože jsme neměli jasný plán, jak dlouho v zahraničí zůstaneme. Nakonec se z toho stala půlroční cesta po Madeiře a Kanárských ostrovech,“ vzpomíná Martin.
S manželi Krajíčkovými jsme si povídali o tom, jak cestování děti snášejí, díky jakým projektům lze cestovat nízkonákladově i proč podle nich zahraniční výjezdy rodině tak svědčí.
Cestujete opravdu hodně. Myslíte si, že cestování je pro všechny děti?
TK: Já si spíš myslím, že otázka je, zda je to pro všechny rodiče. Pokud to zvládá rodič, dítě se prostě přidá, a obzvlášť malé děti s tím nemívají vůbec problém. Pro ně změny nejsou nijak náročné. Když přijedeme na nové místo, často si zvykáme déle než ony.
Záleží to tedy na naladění dospělých. Neříkám, že žádný stres neprožíváme, ale snažíme se dobře plánovat, abychom byli v pohodě. A pak se to odráží i na dětech. A i když jsme se setkali s komplikacemi, například velkým zpožděním, nebo tím, že nás jednou kvůli restrikcím ani nepustili do letadla a museli jsme vymyslet náhradní plán, i to děti zvládly velmi dobře.
A co třeba nějaký pravidelný režim a spánek?
TK: Tohle jsme řešili mnohem víc, ještě než jsme začali s Eliškou cestovat. Na cestách jsme se pak přesvědčili o tom, že naše děti žádný speciální režim nepotřebují a že si prostě usnou, jak potřebují. A upřímně, zdaleka to není jen naše zkušenost. V rámci našeho projektu Žít s dětmi na cestách děláme rádi rozhovory s různými cestovatelskými rodinami a téměř vždy tam zazní to stejné, tedy že děti cestování zvládají skvěle.
Říkali jste, že využíváte různé dobrovolnické projekty, jedním z nich je i takzvaný housesitting. Můžete říct, o co jde a jak jste se k tomu dostali?
TK: Když jsme se vrátili z naší půlroční cesty po Madeiře a Kanárských ostrovech, říkali jsme si, jak to bylo skvělé a jak chceme cestovat i nadále. Ale už nebyly finance, takže jsme hledali způsoby, jak to udělat a objevili jsme právě housesitting a Workaway. A o co jde? Housesitting je hlídání domů nebo bytů a většinou i domácích mazlíčků v době nepřítomnosti majitelů. Když tedy lidé chtějí odjet na dovolenou a mají zvíře, tak právě díky housesittingu mohou domov opustit na libovolně dlouhou dobu a pozvat si domů „hlídače“, kteří se o vše postarají.
Tento koncept je na západě už velmi rozšířený, obzvlášť ve Velké Británii, v USA a Austrálii funguje dlouhou dobu. Pro majitele je to výhodné, protože nemusí za hlídání domácích mazlíčků platit a pro hlídače je to skvělé v tom, že mají zadarmo ubytování. Samozřejmě jsou tam ještě nějaké další předpoklady, například láska ke zvířatům. To je ale třeba pro nás bonus, protože máme zvířata rádi. Navíc to většinou není jen tak ledajaké ubytování. Přes Airbnb nebo Booking často najdete jen takové ty klasické apartmány, hotely, ale tady bydlíte přímo u místních, takže vidíte, jak se v dané oblasti žije a máte ubytování perfektně vybavené. Někdy od hostitelů dostanete k dispozici i jejich auto.
MK: Další výhodou je, že člověk je s místními mnohem víc v kontaktu. Potkáte se s hostiteli na začátku housesittingu, kdy vám předají dům a zvířata a vše ukážou a vysvětlí. I během doby hlídání spolu komunikujete. Díky tomu máte šanci danou zemi a její kulturu poznat mnohem lépe.
Můžete našim čtenářům doporučit přímo nějaký portál?
TK: My máme dobré zkušenosti s webem TrustedHousesitters. Vyhovuje nám tam, že si můžeme vyfiltrovat nabídky, které jsou vhodné i pro rodiny s dětmi. Na TrustedHousesitters je takových nabídek docela dost - přibližně jedna třetina.
Jak dlouho trvá, než člověk takový housesitting sežene? Zájemců je asi hodně...
TK: Záleží na tom, jak atraktivní je to lokalita. Pokud někoho láká si to vyzkoušet, tak pro začátek doporučujeme jet třeba do Velké Británie, kde je nabídek housesittingu hodně. Člověk může pobývat ve skvěle vybaveném domě s minimálními náklady v zemi, která není zrovna levná. Mnoho nabídek se objevuje také třeba ve Francii, takže i tam jsou docela velké šance housesitting sehnat.
Jakmile chcete nějakou žádanější lokalitu, například na jihu Evropy, blízko pláže, tak tam už je potřeba rychle reagovat a také mít dobře napsaný profil, aby hostitele zaujal. Ale i v atraktivní lokalitě je šance sehnat housesitting. My jsme třeba strávili sedm týdnů na Tenerife. Byl to dokonce náš první housesitting. Nahrávalo nám to, že šlo o last minute nabídku a my jsme zrovna byli na vedlejším ostrově La Palma.
Výhodou je, když máte dobré reference. Na Trustedhousesitters je možné mít i externí reference, které vám může napsat kdokoli, kdo vás dobře zná.
Dále vyjíždíte i přes Workaway...
TK: Ano, to jsou dobrovolnické projekty, kde člověk výměnou za práci dostane ubytování, případně i stravu zdarma. A rozhodně to jde i s dětmi. Na Workaway je možné si vyfiltrovat projekty, které přijímají i rodiny s dětmi. Pak je samozřejmě dobré i mezi nimi pečlivě vybírat, aby projekt nám i dětem vyhovoval.
MK: My jako rodina dáváme přednost variantě bez stravy, kdy denně stačí méně hodin práce. Rádi trávíme čas venku, a tak si vybíráme různé permakulturní, ekologické projekty. Já se často také zapojuji do stavebních prací - například jsem takto pomáhal budovat komunitní centrum pro domškoláky na Gran Canaria. Nicméně pro někoho může být zajímavý i babysitting. Často jsou na Workaway i rodiny s dětmi, které hledají někoho ve stylu au-pair. Když na to mají ubytovací kapacitu, rádi uvítají i další rodinu a ocení pomoc s dětmi a s domácností.
TK: U Workaway, stejně jako u housesittingu, je fajn si předem zavolat a ujasnit si, jaké jsou naše představy a jaké představy hostitelů a zda se v nich potkáváme.
