Pod pojmem domácí vzdělávání si lze představit ledasco. Zatímco někteří rodiče se snaží domácí výuku co nejvíce přiblížit té klasické školní, jiní si užívají volnost, kterou jim nabízí a proces učení je zde spíše samovolný a přirozený. Domácí vzdělávání tak nabízí nespočet možností, jak studium uzpůsobit na míru potřebám celé rodiny. A zdá se, že nejen tento benefit v poslední době objevuje čím dál více lidí.
Jak šel čas s domácím vzděláváním v Česku
Oficiálně je tu s námi domácí, respektive individuální vzdělávání od roku 2005, kdy bylo povoleno pro první stupeň základních škol. O 11 let později se pak tato možnost rozšířila i pro děti na druhém stupni. Reálně zde však tato forma výuky byla už daleko dřív.
Domácí vzdělávání lidé využívají již po staletí a nevymýtily jej ani nejrůznější reformy či změny režimu. „Ani zavedení povinné školní docházky císařovnou Marií Terezií koncem osmnáctého století neznamenalo zánik domácí školy, kterou nadále navštěvovali movití a urození. Jejich rodiče tehdy věřili, že se tímto způsobem dostane jejich potomkům lepší a kvalitnější péče než v přeplněných lavicích spolu se společenskou spodinou a bezejmenným učitelem,“ píše vědkyně Irena Kašparová v publikaci Univerzity Karlovy nazvané Domácí vzdělávání.
Ačkoli v době komunistického režimu se domácí vzdělávání z Česka v podstatě vytratilo, později si opět našlo své příznivce. A zdá se, že důvody, které pro něj měli lidé již před staletími, jsou alespoň částečně platné i v dnešní době.
Kvalitnější vzdělání i flexibilita
Kdybychom měli vypíchnout nejčastější důvody, proč rodiče volí domácí vzdělávání, určitě by sem patřila nespokojenost se vzdělávacím systémem a úrovní škol. Nechuť k zastaralému způsobu výuky, přísnému režimu a nutnosti biflovat se nazpaměť spousty pouček a frází – to vše jsou pro řadu rodičů, kteří podobnou výuku sami zažili, jednoznačné důvody, proč své vlastní děti takového školního martyria ušetřit. A zatímco mnozí se rozhodnou pro některou z forem alternativní školy, jiní se rovnou pustí do domácí výuky.
Řada lidí pak samozřejmě má pro tuto volbu i jiné důvody. Může se jednat například o různé formy postižení, dlouhodobé nemoci či jiné psychické nebo fyzické obtíže, které dětem znemožňují do školy pravidelně docházet. Často se pro domácí školu rozhodnou třeba i rodiče dětí s dyslexií či jinými poruchami učení, které by pravděpodobně školní docházku zvládly, ale byla by pro ně zbytečně zatěžující a náročná.
A v neposlední řadě hraje pro spoustu rodičů v tomto směru zásadní roli také slučitelnost školní docházky se způsobem života, jaký vedou. Ukázkovým příkladem je časté cestování, ať už kvůli práci rodičů, rozvíjení sportovního či jiného talentu dětí nebo jen tak pro radost. Pro nomádský způsob vzdělávání na cestách se pak vžil název worldschooling. Pokud by vás tento fenomén zajímal víc, přečtěte si náš rozhovor s manželi Krajíčkovými, kteří s dětmi pravidelně vyrážejí na cesty již několik let.
Obliba domácího vzdělávání stále roste
Od doby uzákonění možnosti domácího vzdělávání uplynulo už bezmála 20 let a za tu dobu si tato forma výuky našla mnoho příznivců. Během posledních 10 let se počet dětí, jež v Česku využívají domácí školu, téměř zosminásobil, jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Tento trend pak podle všeho ještě více posílila pandemie koronaviru.
Řada lidí si během lockdownů vyzkoušela, že trávit s dětmi více času a učit je doma nejenže není nemožné, ale dokonce to je v mnoha směrech přínosné a obohacující. A když pak doba té nejhorší krize pominula a vše se začalo vracet do starých kolejí, některé děti už do školy nenastoupily. „V době covidu si rodiče víc začali všímat způsobu výuky, protože měli děti doma. Najednou viděli, co jde, a co ne. To možná spoustu rodičů nakoplo k tomu, aby se rozhodli, že to budou dělat jinak,“ řekla pro web Český rozhlas psycholožka pedagogicko-psychologické poradny v Mostě Ivana Smeková.
Důkazem tohoto trendu jsou i čísla. Ve školním roce 2019/2020, tedy před příchodem pandemie do Česka, se u nás podle údajů ČSÚ individuálně vzdělávalo 3 874 dětí. V loňském školním roce, 2022/2023, kdy již protipandemická opatření pominula, to pak bylo 6 309 dětí. Ať už však k rozšiřování domácího vzdělávání v Česku přispěla pandemie či jiné vlivy, faktem je, že jeho obliba setrvale stoupá. A zatím se na obzoru nejeví žádný důvod, proč by tento trend neměl trvat i nadále.
Zdroj: Domácí vzdělávání, ČSÚ: Školy a školská zařízení 2022/23 Analytická část, Český rozhlas
Zdroj foto: Depositphotos
