V Česku je cesta za vzděláním poměrně jasně daná: Děti musí nejprve absolvovat všech 9 ročníků základní školy, následně mohou pokračovat na střední a případně vysokou školu. Možností, jak se vzdělávat a zdokonalit se v oboru, který nás baví, je přitom daleko víc. Jednou z cest jsou zahraniční online školy, kde je možné studovat i úzce specializované obory, jež české univerzity ani nenabízí. Absolventkou jedné z nich, australské školy CG Spectrum College of Digital Art and Animation, je i Erika Horňáková. Studovala zde roční online program Concept Art, což je obor zaměřený na digitální kreslení komiksů, animací či videoher. V rozhovoru jsme se jí zeptali nejen na to, jaké studium bylo a jak se jí poté podařilo najít uplatnění v oboru v Česku, ale také co ji na tuto ne úplně obvyklou studijní cestu přivedlo.
Po klasickém gymnázium, jež jste vystudovala v Brně, jste začala studovat vizuální tvorbu na Masarykově univerzitě. Studium vás ale nenaplňovalo, a tak jste se ho rozhodla ukončit. Co vám ve škole chybělo?
Když jsem začala studovat vizuální tvorbu, doufala jsem, že mi to bude nějakým způsobem užitečné právě pro Concept Art. Bohužel, je to jiný druh umění a uplatnění je pro jiný obor. Proto jsem se rozhodla studium ukončit.
Zanevřela jste na tradiční české vysoké školy?
Nemůžu říct, že úplně zanevřela. V době, kdy jsem se snažila více vzdělat ohledně Concept Artu a game developmentu celkově, tady školy s tímto zaměřením nebyly. V posledních letech je ale tento obor čím dál oblíbenější a vznikají tu nové školy a obory.
Po odchodu z brněnské univerzity jste začala studovat roční online kurz na australské škole CG Spectrum College of Digital Art and Animation. Proč jste zvolila zrovna tento způsob studia?
V té době v České republice nebyl žádný obor nebo kurz, který by se zabýval přímo Concept Artem samotným. Když jsem se rozhodla ukončit studium na Masarykově univerzitě, musela jsem se poohlédnout jinde. Věděla jsem, že jediná má možnost bude online studium, případně volně dostupné tutoriály, ale u těch mi chyběla přímá zpětná vazba.
Bylo to těžké rozhodnutí, ukončit studium na standardní, osvědčené vysoké škole a místo toho se pustit do něčeho takto specifického a v Česku ne úplně obvyklého?
Měla jsem samozřejmě obrovský strach. V České republice je standardní studium na vysoké škole, následně titul. Já jsem věděla, že s titulem se můžu rozloučit a doufala jsem, že nakonec najdu uplatnění a titul nebude třeba. To se naštěstí stalo.
Cítila jste nějaký tlak, ať už ze strany rodiny, kamarádů nebo širšího okolí, abyste zůstala na „klasické“ cestě, tedy vysoké škole v Česku?
Mám velké štěstí, že moji rodiče mě vždycky ve všem podporovali a podpořili mě i v tomto případě. Žádný nátlak kvůli nedokončené vysoké škole nebyl, ani se mi to nikdo nesnažil vymlouvat. Naopak, většina mých kamarádů mému rozhodnutí naprosto rozuměla.
Není výjimkou, že někteří lidé studují obory, které je třeba ani tak úplně stoprocentně nebaví, ale přesto na školu chodí. Vy jste to tak neměla, šla jste si za tím, co vás bavilo.
Šla jsem si za tím v momentě, kdy jsem zjistila, co bych vlastně chtěla dělat. To u mě vždycky nebyl ten případ, většinu mého života jsem neměla nejmenší tušení, co by to vlastně mělo být. Kreslení mě bavilo vždycky, stejně tak hraní her. Když jsem se dozvěděla o Concept Artu, byla to pro mě jasná volba.
Studium bylo čistě online. Jak vám tato forma vyhovovala?
Nejsem vyloženě společenská osoba, takže mi online studium vyhovovalo. Navíc jsem si týden mohla rozvrhnout podle sebe. Přes týden jsem chodila na brigády a zbytek času studovala. Asi největší problém za mě byla změna mého časového harmonogramu. Můj učitel žil v Kanadě a dvakrát týdně jsme měli online hodiny, kde se rozebírala naše odevzdaná práce a dostávali jsme feedback. Hodiny často končily kolem čtvrté ráno. Zároveň s tím jsem v podstatě každý den pracovala na věcech do školy do pozdních hodin, takže moje večerka a budíček se vůbec neslučovala s lidmi kolem mě. Udržet alespoň nějaký sociální aspekt bylo často náročné.
Jak vůbec online výuka probíhala?
Dvakrát týdně jsme odevzdávali práci, kterou jsme zrovna měli zadanou. Každý týden bylo jiné téma, případně v některých komplikovanějších případech bylo zadané téma i několik týdnů. Už předem jsme měli daný rozvrh pro celý rok. Ke konci roku jsme měli možnost vrátit se ke starým věcem a vylepšit je do portfolia. Celkově bych řekla, že studium bylo docela náročné, už jen kvůli tomu časovému posunu, ale opravdu mě to bavilo. Pokud si chce člověk ze studia odnést co nejvíc, časová investice je tam velká, ale opravdu se to vyplatí.
Vraťme se ještě k vašemu oboru. Studovala jste Concept Art, jež má své využití především v oboru videoher, filmů či komiksů. Kde se ve vás vzal zájem o takto specifický obor?
Pro mě je to ideální spojení dvou věcí, které mě provází celý život; art a videohry. Concept Art samozřejmě nemá uplatnění pouze ve videoherním průmyslu, ale ten je pro mě osobně nejdůležitější. Od malička mě bavilo kreslení, stejně tak mě vždycky bavilo hraní videoher nebo sledování filmů. Pocit, že se na něčem takovém přímo podílíte a následně vidíte svou práci ve finálním projektu, je skvělý.
Aktuálně pracujete jako concept artistka v brněnské společnosti MADFINGER Games. Co tato práce vlastně obnáší?
V MADFINGERU jsem už šestým rokem, začala jsem na pozici Quality Assurance. V té době moje portfolio nebylo dostatečné a chtěla jsem se nějakým způsobem dostat do herního vývoje. Měla jsem štěstí a postupem času začala spolupracovat s naším art týmem, následně mi byla nabídnuta pozice Junior Concept Artisty.
Tím, že naše studio není velké, náplň práce pro mě není čistě Concept Art, ale i následné tvoření světa přímo v herním enginu. Pracuji na konceptech postav a environmentů v naší hře, následně spolupracuji s level designery a pomáhám vytvářet lokace pomocí feedbacků, overpaintů nebo přímo v projektu. Vše je týmová práce designerů a art týmu.
Zdá se tedy, že když je člověk skutečně motivovaný a jde si za svým, uplatnění i v takto úzce zaměřeném oboru najde. A zrovna v případě Concept Art asi vysokoškolský titul není úplně zásadní.
Titul nutnost není, v tomto případě za vás mluví vaše práce. Neustálé vzdělávání je ale skoro nutnost, obor se pořád mění, ať už jde o zajeté postupy nebo nový software. Vzdělání potom není kvůli papíru, ale právě kvůli schopnostem.
Dnes, při zpětném pohledu – šla byste do online studia Concept Art znovu?
Okamžitě bych do toho šla znovu. Mít možnost studovat něco, co nás opravdu baví, je vzácné. I když to bylo náročné, vůbec toho nelituji, naopak. Dokonce mi na sociálních sítích často píšou lidé, kteří mají stejné obavy, jako jsem měla já a ptají se mě na kvalitu a průběh školy. Vždycky školu doporučím. Myslím si, že pokud člověk tu možnost má a opravdu chce dělat Concept Art (a to samozřejmě platí pro všechny obory), měl by do toho jít.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: Archiv Eriky Horňákové (se svolením)
