Silný vztah k přírodě Gábinu formoval už od dětství, které trávila s dědečkem na srubu u řeky Sázavy. „Ukazoval mi krásy lesa a v mých očích byl skutečným indiánem,“ vzpomíná zakladatelka Lesního klubu Skřítek, který vznikl v roce 2007 místo původní klasické školky ve středočeských Milovicích. O tom, jak to v této lesní školce vypadá a k čemu jsou v ní děti vedeny se dozvíte z následujícího rozhovoru.
Jaká je filozofie vaší lesní školky a jak se liší od tradičních školských přístupů?
V našem přístupu je stejně důležitá příroda i vzdělávání, s důrazem na udržitelný rozvoj. Děti jsou každý den po celý rok v kontaktu s přírodou a učí se nejen barvy a počítání, ale například také to, jak jsme závislí na Zemi a jak je pro nás důležitá. Většinu času trávíme venku, odpočinek pak probíhá v zázemí, které máme v mobilheimu a při chladnějším počasí v budově. Zde mají také děti uložené náhradní oblečení a pomůcky na ven. Ráda bych zdůraznila, že děti netráví celý rok jen v lese. Chodíme také do divadel, knihoven, pořádáme kurzy plavání i výuku angličtiny a různé výlety a exkurze.
Jakou roli hraje ve vaší školce příroda a učení se v ní?
Vše, co se naučíme skrze vlastní zážitky a smysly, se nám v hlavě snadněji ukládá. Příroda je jedna obrovská učebna, která se rychle mění a nabízí dětem mnoho dobrodružství. Kontakt s ní zlepšuje pozornost, soustředění i psychickou pohodu. Pobyt a pohyb venku také snižuje riziko nadváhy a obezity, zlepšuje imunitní systém a snižuje počet nemocí. To vše má na proces učení obrovský vliv.
Jedním ze zásadních úkolů naší mateřské školy je vést děti k úctě a ohleduplnosti vůči přírodě. Snažíme se toho dosáhnout formou pozorování, her a příběhů. V přírodě děti mohou zakusit spoustu věcí, vidět barvy, tvary, slyšet zvuky, cítit vůně, něco si osahat, ochutnat. Když je zima, musí se zahřát pohybem, když je horko, mohou být pod stromy, kde je stín. Mohou běhat po louce, v lese mohou zakopnout o pařez nebo ho přeskočit. Když si dřepnou, uvidí, kdo žije v louži, kdo pospíchá mezi jehličím, nebo žije pod kameny. To všechno vzbudí jejich zvědavost a vyprovokuje otázky.
Takto postupně budeme v dětech elementární povědomí o vývoji a rozmanitosti světa kolem nás. Chceme, aby chápaly souvislosti a věděly, že mají na vývoj Země dopad. Učíme se například rozlišovat aktivity, které mohou zdraví člověka podporovat a které je mohou poškozovat, například téma udržitelnosti, třídění odpadů…
Co přesně se děti učí, jaké aktivity jsou součástí každodenního programu?
Děti se učí, co mají v daném ročním období a na daném místě k dispozici - klacek může být tužkou, kouzelnou hůlkou, nebo vařečkou. Klademe důraz na učení prožitkem v daném okamžiku. Když například najdeme slepýše, máme názornou pomůcku a striktně se pak nedržíme rámcového vzdělávacího programu . Soustředíme se na zkušenosti získané všemi smysly v přírodě, která díky své proměnlivosti poskytuje dětem nespočet podnětů.
Každý den pořádáte takzvaný ranní kruh. Co to je a k čemu slouží? Musí se ho děti účastnit?
Ranní kruh je bezpečný prostor, kde mohou děti vyjádřit své myšlenky, mají prostor diskutovat s ostatními, ale také jim naslouchat. Kruh má mnoho podob. Může být například emoční, kde děti pracují s emocemi a mluví o nich, nebo aktivní k dennímu tématu, což je například práce na počítači. Hlavně ale slouží k tomu, aby se děti seznámily s programem nadcházejícího dne, s činnostmi, které budou dělat a také ke zopakování dne předchozího.
Děti se kruhu účastnit nemusí, zejména pro ty malé je náročnější v něm po celou dobu vydržet, proto jim nabízíme alternativy. Nicméně jsme rádi, když se děti zapojí a stávají se tak spoluautory toho, co se ve školce odehrává.
A co odpolední spánek? Co když dítě spát nechce?
Po obědě mají děti klidový program, pak následuje mluvené slovo a příprava na spaní. Děti, kterým se spát nechce, mohou dělat předškolní přípravu či jinou klidovou aktivitu. Musím ale říct, že málokdy se stane, že by neusnuly.
Jak řešíte případné nežádoucí či nebezpečné chování?
Nastavujeme jasné hranice (například s klacky chodíme/běháme jen tak, aby byly maximálně jen do výše pasu). Klademe důraz na chtěné chování a pozitivní zpětnou vazbu, například když dítě odchází domů, řekneme mu, že bylo super, že dnes vydrželo sedět celou dobu u jídla, že si po sobě uklidilo atd... Případné nebezpečné chování v prvé řadě zastavíme (pokud dítě například běží s klackem proti jinému dítěti, tak ho zastavíme a klacek sebereme. Následně mu vysvětlíme, že je to nebezpečné a že máme obavy, že by někomu ublížilo), pak vyvodíme důsledek (v tomto případě už bude dítě daný den bez klacku).
Celková bezpečnost je u nás založena na jasných pravidlech. Například děti mohou používat ostrý nůž, ale nejdřív musí pozorovat starší, naučit se jistá pravidla, nechat se vést průvodcem… ale i přesto se pochopitelně mohou říznout, stejně jako dospělák.
Děti také mohou cvičit lezení po stromech, při kterém zapojují celé tělo. Díky tomu, že pohyby nejsou stereotypní, pomáhá to při rozvoji senzomotorických drah, tedy těch, které propojují různé části mozku, například řečové a pohybové centrum. Pokud se obáváme pádu, lze pro začátek vybrat jeden strom či keř s nízkými větvemi, pod kterým je pouze měkké listí a tráva. Úkolem nás dospělých je zkontrolovat strom a dopadovou plochu – klidně u toho přemýšlíme nahlas, ať i tuto dovednost předáváme dětem. Samotné lezení pak plně necháme na dětech. Máme bohaté zkušenosti, že děti si poradí, když jim k tomu dáme prostor a důvěru, což je klíčové.
To, jak se chovat venku, se děti samy učí pohybem v přírodě i proměnou teplot a počasí. Samozřejmě, že průvodce pravidelně provádí kontrolu okolí a monitoruje prostor...v novém prostředí jde dospělák vždy první.
Jak u vás probíhá řešení konfliktů a nastavování hranic?
Děti vedeme k respektujícímu přístupu, tedy ke vzájemnému respektu všech zúčastněných. Ve školce máme určitá pravidla, která se děti učí. Jsou rozdělena do dvou kategorií. Některá jsou jasná a neměnná a dále máme i taková, která se mění během roku při změně ročních období. Děti některá pravidla spoluvytváří.
Nepoužíváme tresty ani vyhrožování, spíš děti vedeme k vlastní zodpovědnosti formou důsledku. Například máme pravidlo, že na stromy se neleze v holínkách. Pokud se však dítě rozhodne, že si holínky vzít chce, musí přijmout důsledek, že nebude moct na stromy lézt.
Do případných sporů se vkládáme až ve chvíli, kdy jsou překročeny hranice, ničí se věci, děti si začnou ubližovat a podobně. Jsme ale nestranní a nesoudíme. Snažíme se, aby děti našly řešení problému samy.
Jak se snažíte podporovat individuální potřeby každého dítěte a jak se děti učí spolupracovat a pracovat v týmu?
Naše školka je smíšená jednotřída. Míváme patnáct až osmnáct dětí, maximálně však dvacet a k tomu dva průvodce, učitele. V takto malém kolektivu můžeme pro děti organizovat různorodé aktivity, například výpravy MHD či rozdělávání ohně a opékání buřtů. Výuku vedeme ve dvou skupinách a v dětech podporujeme cílevědomost a svědomitost, tedy například aby dokončily začatou činnost.
Spolupráce přichází přirozeně a odvíjí se také od věku dítěte. Každé dítě vnímáme jako jedinečné a také se tak k němu snažíme přistupovat. Vše začíná naším citlivým přístupem k adaptaci dětí na školku, pokračuje každodenní prací s nimi, vyhodnocováním jejich rozvoje a následnou systematickou každodenní předškolní přípravou předškoláků, kteří se pravidelně zdokonalují v grafomotorice, sluchové percepci, prohlubují své matematické představy.
Na individuální potřeby dětí nám mimo jiné pomáhá reagovat otevřená komunikace s rodiči. Ve školce prohlubujeme rodinnou atmosféru a dobré mezilidské vztahy, které považujeme za základní kámen veškerého individuálního přístupu.
Jaký máte přístup k disciplíně a jak se snažíte v dětech podporovat zodpovědnost?
Disciplína vychází z respektujícího přístupu, pevně stanovených hranic a z důsledků vlastního chování, z vnitřní motivace. U nás není založena na kontrole dospělého, ani na vnějších odměnách či trestech. Vychází zevnitř člověka, který si ji buduje postupným vývojem i citlivou podporou zvnějšku. Disciplinované dítě je takové dítě, které je schopno samo zevnitř kontrolovat své chování a jednání a činí pozitivní volby ve vztahu k sobě. Vnitřní disciplína je úzce propojena se zdravým a přirozeným rozvojem vůle.
Jaký máte postoj k hodnocení a jak se snažíte podporovat rozvoj celkového sebevědomí a sebepojetí dětí?
Děti nesrovnáváme ani nehodnotíme, pouze popisujeme jejich pokroky. Každé dítě je totiž jiné a potřebuje jiný způsob motivace. Sebepojetí dítěte nejvíc ovlivňuje rodina a další blízcí, kolem nichž dítě vyrůstá, proto je důležité, aby se ve školce cítilo bezpečně, přijaté takové, jaké je, zkrátka aby cítilo bezpodmínečnou lásku.
Objímáte/chováte děti, pokud to potřebují nebo pokud o to stojí?
Ano, pokud o to dítě stojí a většinou v tomto, ale i pozdějším věku chtějí děti cítit kontakt, objetí či pohlazení. Obzvlášť v situacích, které třeba nejsou příjemné - odloučení o rodičů, nějaká drobná zranění, nedorozumění s kamarádem. Také děti běžně houpeme v náručí před spaním, stejně tak se vítáme a loučíme objetím nebo podáním ruky...samozřejmě pokud dítě souhlasí.
Jak vnímáte respekt a svobodu ve vztahu k malým dětem?
Myslím, že skutečný respekt a svoboda znamenají otevřenou a upřímnou komunikaci. Žádné manipulace a emoční hry, jak dostrkat dítě tam, kam potřebuji. To je pravda a svoboda, se kterou jde ruku v ruce zodpovědnost. Učíme se po celý život jak od malých, tak i od dospělých.
Jak podporujete zdraví a pohodu dětí?
Každodenní pobyt venku za každého počasí je sám o sobě zárukou otužování, posilování imunity a fyzické kondice. Děti mohou nachodit i deset kilometrů denně, a tak je kladen i důraz na klidový režim, odpočinek a spánek. Venku také tolik nedochází k nákazám a předáváním nemocí. Snažíme se tvořit rovnováhu mezi fyzickou i psychickou kondicí. Také kvalitní strava a doporučení rodičům, která vycházejí z praxe (například tipy na kvalitní značky outdoorového oblečení), přináší dětem větší pohodu při pohybu v přírodě.
Jak se snažíte podporovat rozvoj jazykových schopností dětí?
Komunikační dovednosti upevňujeme každodenním programem. Bud přímo posilováním jazyka, kdy používáme průpovídky či říkadla nebo nepřímo při zpěvu, recitaci básniček, říkadel, pro starší máme jazykolamy... součástí je dramatická i pohybová výchova. Pokud má dítě špatnou výslovnost, nenapomínáme je a neopravujeme, pouze slovo zopakujeme správně.
Jakou roli hrajete vy jakožto dospělí ve školce?
Dospělák je u nás pevnou oporou, průvodcem a rovnocenným partnerem dítěte. Svým chováním a životním stylem se snaží jít příkladem, ve vztahu k dětem je důsledný, vnímá jejich potřeby a uvědomuje si, že dítě má na svět jiný pohled než dospělý.
Říkala jste, že na skupinu dětí připadají dva průvodci. Jaká je jejich kvalifikace?
Ano, na skupinu jsou vždy dva průvodci, mimořádně i tři. Vzdělání našich průvodců je různé, což je myslím obohacující, pokud mají lidé různá zaměření, tedy nejen pedagogického směru, ale třeba i přírodověda, konzervatoř, fyzioterapie atd... Naši učitelé se každoročně vzdělávají na letních školách nebo během roku na kurzech.
Jakou roli hrají v procesu vzdělávání rodiče? Mohou s dětmi strávit část dne, pokud o to mají zájem? Stává se to?
Rodič by měl být dalším partnerem školky. Určitě se může zapojit a podpořit vzdělávání dítěte, přicházet s nápady a připomínkami. Také u nás má možnost vidět běžný chod školky, nezůstává někde za dveřmi, ale vchází přímo do centra dění. Kdykoliv po dohodě s námi může putovat a trávit s námi čas. Naše školka má také pravidelně slavnosti, kde je možnost navázat další sociálních vazby. Přiznám se, že se snižuje počet rodičů, kteří tuto možnost využívají.
Jaké jsou vaše požadavky na výbavu a oblečení dětí pro pobyt v přírodě?
Pro nás je zásadní, aby dítě bylo v suchu a v teple. Mělo by tedy mít kvalitní oblečení a obuv, ideálně takové, s nimiž si dokáže samo, nebo s menší dopomocí poradit. Převlékáme se několikrát denně a průvodkyně i děti ocení, když to bude snadné. Základem jsou dobré, pevné, kotníkové a nepromokavé boty, batoh, který sedí velikostí s bederním pásem, funkční prádlo...Rodičům vždy dáváme tipy a odkazy.
Jak přistupujete ke stravování a jaké potraviny běžně děti konzumují?
Děti si nosí svačiny z domova. Svačina by měla být zdravá a vyvážená, nicméně každé dítě má trochu jiné nároky a návyky… Pokud rodič chce, doporučíme, co dítěti připravit, určitě ne žádné sladkosti. Oběd máme od místního dodavatele formou teplých vydatných polévek… Vzhledem k celoročnímu stravování venku je to ideální varianta.
Jak se přizpůsobujete různým temperamentům a osobnostem dětí ve vaší školce, aby se každé dítě cítilo respektováno a podporováno?
Děti mají pochopitelně různé povahy a od sebe navzájem se liší tím, jaké potřeby jsou zdrojem jejich hodnot, vnitřní motivace a potenciálu pro rozvoj dovedností. Proto se každé dítě snažíme co nejlépe poznat a pak ke každému přistupovat individuálně. Dítě s velkým temperamentem nebude mít zájem sedět dlouhé chvíle u omalovánek, tak mu nabídneme jinou činnost, která je také zaměřena na rozvoj grafomotoriky a zároveň ho bude naplňovat. Děti i dospělí mají různé potřeby, důležitá je tedy komunikace nejen s dětmi, ale i rodiči. K cíli nemusíme jít všichni stejnou cestou, ale přesto se tam sejdeme.
Zdroj: Autorský článek
Autor: Milada Kadeřábková
