Umělá inteligence v poslední době rychle prostupuje do řady oblastí lidského života. Výjimkou není ani vzdělávání. Jaké jsou v tomto směru možnosti? A jak může využívání AI ve výuce vypadat v praxi? Nejen těmito otázkami se zabývá nezisková iniciativa AI dětem, která školám i široké veřejnosti poskytuje nástroje, jež pomáhají AI zapojit do vzdělávání. O tom, co konkrétně v iniciativě dělají i jak na nové technologie reagují učitelé, jsme mluvili se zakladatelkou projektu Evou Nečasovou.
Před dvěma lety jste spolu s Jitkou Šimkovou založila iniciativu AI dětem. Jak vás to napadlo?
Přivedl mě k tomu můj syn, kterému je teď 13 let. Když nastoupil do školy, tak jsem se začala víc zajímat o vzdělávání. A protože chodil do alternativní školy, kde vůbec neplánovali s technologiemi pracovat, tak jsem se tam začala angažovat a nějakým způsobem jsem se tam vetřela (smích). Nejdřív jsem tam začala docházet jednou týdně – byla jsem s dětmi v projektové výuce, kde jsem je provázela a pomáhala jim s technologiemi. Později jsem začala dělat kroužky, příměstské tábory – tedy neformální vzdělávání.
A jak se k tomu pak přidala umělá inteligence?
AI bylo téma, které už v té době začínalo být ve vzdělávání vidět. Konkrétně mě k tomu před třemi lety přivedl experimentální příměstský tábor, kde byly děti z 1. a 2. stupně základní školy. Týden jsme tam objevovali téma AI. Bylo pro mě velké překvapení, když jsem zjistila, že děti toto téma chápou velice snadno a není důvod se toho bát. Já jsem měla trochu obavy, protože AI zní, jakože to je raketová věda. Ve vzdělávání se to dá ale předat relativně snadno. Pak jsme získali grant a mohli jsme naši iniciativu rozjet.
S jakým záměrem jste AI dětem zakládali, co byl váš cíl?
Vznikli jsme hlavně proto, abychom vytvářeli metodické materiály, které učitele naučí, jak učit děti o AI. Tuhle linku držíme doposud. Svými aktivitami jsme se ale významně rozšířili i do jiných směrů. Dál vzděláváme učitele, ale nyní už i formou různých školení, webinářů, jezdíme do sboroven, pořádáme kurzy. Takže se je snažíme vzdělat a zároveň jim poskytnout podporu v materiálech.
Aktuálně své portfolio rozšiřujete i do jiných oblasti. Čím dalším se v iniciativě zabýváte?
Vytváříme například aplikaci, která využívá umělou inteligenci a měla by pomoci ve školách. Snažili jsme se identifikovat ty největší problémy a vždy nás to přivedlo k tomu, že je to sběr dat. Když učitel nebo učitelka odchází z hodiny, většinou neví, co si děti z hodiny odnesly. Takže abychom v budoucnu dokázali personalizovaně nabízet vzdělávací obsah, musíme projít tímto procesem, kdy budeme nejprve přesně zjišťovat, co si děti z hodiny odnáší a na základě toho na to budeme navazovat personalizaci.
Další velký projekt, na kterém teď pracujeme, je kurikulum umělé inteligence pro základní a střední školy. Vznikne tam zhruba 40 metodických materiálů pro informatiku na prvním a druhém stupni a na středních školách. Také tam budou materiály pro rozvoj digitálních kompetencí, v čemž by nám zároveň měla pomoci zmíněná aplikace. Takže se to všechno propojí.
Jak jste již říkala, na školách pořádáte různá školení zaměřená na umělou inteligenci. Jak učitelé na AI reagují? Jsou skeptičtí, anebo naopak motivovaní se s novou technologií seznamovat?
Jak kdo, jak kde. Dalo by se předpokládat, že se k nám dostávají školy a učitelé, kteří by pro to měli být nadšení a přemýšlet progresivněji. Nicméně, když jsem ještě po školách sama jezdila, dost často se stávalo, že jsem přijela do školy, kde se pan ředitel rozhodl, že to téma zavede v celém učitelském sboru. A tam to procentuálně bývalo asi takto: zhruba 3-5 procent je nadšenců, kteří jsou tomu otevření. Potom je tam velká část učitelů, kteří se toho tématu bojí, ale zároveň si říkají „zkusím to, a když to nebude nic hrozného, tak třeba postupem času s tím začnu pracovat“. A pak je tam určité procento učitelů, kteří jsou vysloveně proti, protože je to téma štve. Ale celkově jsem vnímala, že učitelé jsou v těžké pozici. Jsou přetížení, je toho na ně moc a téma AI je takové „uf, ještě další věc, kterou musím řešit“. A také se tam samozřejmě táhne linka dvou hlavních obav, které budou vždycky a všude.
Jaké to jsou?
První je, že děti budou díky generativní umělé inteligenci podvádět. Ta druhá je, že děti zhloupnou, že umělá inteligence bude všechno dělat za ně. Myslím si ale, že tyto obavy jsou úplně liché. Děti podvádí, pokud mají pocit, že to, co ve škole dělají, už pro ně není relevantní. A pak podvádí, protože nemají dostatek motivace. Takže podle mě určitě není cesta, že jim budeme technologie zakazovat využívat. Spíš bychom naopak měli začít zamýšlet nad tím, jak informace dětem v hodinách předávat tak, aby byly motivované skutečně něco dělat.
Proč je tedy dobré děti učit pracovat s AI, spíše než jim ji zakazovat?
Jsou tam dvě roviny. Jedna je, že když dětem dovolíme AI využívat, tak jim to v mnoha případech umožní dělat věci efektivněji a s lepšími výsledky. A to je koneckonců to, co my dospělí přece chceme.
A ta druhá rovina?
To je porozumění teorii, co to vlastně AI je. Myslím si, že to je hodně důležité, jak u učitelů, tak u dětí, protože AI proměňuje úplně všechno, celý náš svět a bude mít na společnost obrovský dopad. My jsme teď úplně na začátku, ale dopady AI budou mnohem větší a budou strašně rychlé. A lidi, kteří se alespoň rámcově nezorientují v tom, co to AI je, nebudou chápat, co se se společností děje a proč se tak rychle proměňuje. To způsobí rozevírání nůžek – hlavně mezigeneračně. Mému synovi je 13 let a už teď jsme od sebe mnohem dál, než byli moji rodiče a já, když jsem byla v jeho věku. Pokud tedy nechceme, aby se společnost rozdělovala ještě víc, než je teď, tak by bylo dobré o tom alespoň rámcově něco vědět.
Hodně se věnujete systémovému zavádění AI do škol. Jak tedy s umělou inteligencí ve školách pracovat? Je lepší dát dětem v tomto směru absolutní volnost, nebo využívání AI nějak regulovat?
Určitě si nemyslím, že je nutné teď najednou hrozně rychle něco měnit a jít do nějakého extrému. Existují různé přístupy k tomu, jak AI může výuku ovlivnit a člověk si to může udělat podle sebe. Nejsem zastáncem toho, abychom dětem přestali dávat hranice. Myslím si, že je vždy potřeba dopředu říct, co je cílem toho, co v hodině zrovna děláme. Tedy rozmyslet si, jestli je, nebo není vhodné použít AI a v případě, že ano, tak potom dětem vysvětlit, jak se AI používá a jaké jsou její limity. Určitě to není o tom, že něco vygeneruju, pak to zkopíruju a ani se na to nepodívám.
Co byste poradila učitelům, kteří s AI nemají žádné zkušenosti a chtěli by ji ve výuce začít využívat?
Myslím, že nejdřív je potřeba smířit se s tím, že děti mnohdy vědí víc než my, protože mají na technologie více času. To znamená, že jako učitel už nevystupuji jako autorita, která děti učí, ale jako parťák a mentor, který s dětmi objevuje společně. Tato změna postoje může mnoha lidem ulevit. Já osobně jsem si tím také prošla – bylo to těžké, ale nakonec to přineslo své ovoce. Druhá rada je, začít s AI pracovat, prostě si to zkoušet, ať už ve svém osobním životě nebo v přípravách na hodiny. A když vám to sedne a začnete v tom vidět smysl, tak si potom třeba vzít nějaké z našich materiálů, které pro učitele vytváříme, nebo jakékoli jiné, a postupně to začít zkoušet. Sdílet tipy, bavit se s dětmi o tom, jak AI využívají. Děti totiž mají v tomto směru skvělé nápady. Doporučuju tedy udělat si třeba na konci hodiny kroužek a říct si, jak s tím kdo pracoval, jak jinak by to ještě šlo využít a tak dále. A tímto vzájemným obohacováním hledat společně cestu.
Máte pocit, že se u učitelů míra znalostí o AI v poslední době zvyšuje?
Ano, vidím velký posun. Když jsme před dvěma lety začali jezdit po školách, mysleli si o nás, že jsme spadli z višně, nechápali, proč do škol AI taháme. Učitelé nevěděli vůbec nic. Dělali jsme si průzkum a zjistili jsme, že děti i učitelé byli ve znalostech na stejné úrovni, nebyl tam žádný rozdíl. Obě skupiny si AI antropomorfizovaly – měly pocit, že je to nějaká věc, entita, která samostatně přemýšlí. A to trvá doposud. Nicméně vzdělání a alespoň povrchní uvědomění, co to umělá inteligence a strojové učení je, výrazně stoupá. A to si myslím, že je skvělé.
Aktuálně se v souvislosti s rozvojem AI čím dál víc mluví o změnách v hodnocení, klasické referáty už často nebývají relevantní, protože je za studenty snadno vypracuje chatbot. Jak tento trend vnímáte, je to přirozený vývoj?
U dětí posuzujeme znalosti, nastavili jsme jim nějaké standardy a v mnoha předmětech zjišťujeme, že tyto standardy nejsou až tak dobré, jak jsme si mysleli. Přesto se ale děti snažíme nacpat do té šablony "tohle budete vědět, my vám za to dáme známku, a to pak bude formovat vaše osobnosti“. Myslím si, že by bylo skvělé, kdyby se to změnilo. Kdybychom nehodnotili znalosti, ale spíše motivaci, kompetence, jestli děti dokážou spolupracovat, jestli umí vymyslet efektivní způsob, jak řešit problém. To jsou věci, na které bychom dětem měli dávat formativní zpětnou vazbu. Tak, aby je to posunovalo dopředu. Takže určitě by bylo skvělé, Kdyby AI podpořila změnu ve způsobu, jakým hodnotíme děti.
AI je nepochybně skvělým pomocníkem pro děti. V jakých oblastech pak může ulehčit práci učitelům?
Víceméně ve všech. Učitelé často tráví velké množství času vyhodnocováním žákovských prací, administrativou a přípravou na hodiny. Dokonce je to víc jak polovina jejich pracovního času. Tím pádem jsou přetížení. Už nyní však existují způsoby, jak AI zapojit do vyhodnocování. Já jsem například nedávno zkoušela pomocí mobilní aplikace ChatGPT vyfotit pracovní list, kde byla doplňovačka a ChatGPT mi během pár vteřin vyhodil vyhodnocení. Stejně tak mi to fungovalo u diktátu, který byl psaný žákem 5. třídy v Comenia Scriptu. Určité mezery jsou třeba v matematice – tam tyto systémy nedosahují konzistentně dobrých výsledků. V ostatních předmětech však dokážou pomoci hodně.
Co se týká přípravy na hodiny, udělali jsme průvodce ChatGPT pro učitele, teď ho budeme přejmenovávat na Chat ve škole. Je tam spousta návodů, jak AI používat při přípravách na hodiny. Jsou tam i tipy, jak to používat v hodině, jak postavit zadání pro AI tak, aby sloužila jako personalizovaný tutor, tedy aby dokázala adaptivně vzdělávat děti na jejich úrovni.
Ruku v ruce s rozvojem AI jde také zdokonalování různých deepfakes a dezinformací. Zaměřujete se v AI dětem i na tuto oblast?
To je téma, které v AI dětem velmi zvedáme. Vlajkovou lodí je pro nás v této oblasti 6 metodik pro mediální východu, kde se bavíme o velmi aktuálních tématech – jak fungují sociální sítě, deepfakes, doporučovací systémy, jaké to má dopady na společnost, co do toho přináší generativní umělá inteligence, jak můžeme automatizovat factchecking, co AI přináší do oblasti bezpečnosti a další. To jsou všechno témata, která je nesmírně důležité s dětmi rozebírat a vzdělávat v nich i učitele. Myslím si, že jediná obrana proti negativním vlivům AI je vzdělávat se a zajistit, aby byla společnost gramotná, a tím pádem neměl fenomén AI takto negativní dopady.
Hodně se také mluví o tom, že AI nahradí řadu profesí. Nahradí jednou i učitele?
Myslím si, že u učitelských profesí je to spíš o proměně, než že by učitelé přestali existovat. A co se týká pracovního trhu celkově, tak to bych také neviděla zas tak černě. Když se podíváme do historie, tak se vždycky říkalo, že technologie nám vezmou práci. A ony ji sice berou, ale na druhou stranu také neustále přibývá mnoho nových povolání, protože technologie nám otevírají nové oblasti. Už nyní je ostatně na pracovním trhu vidět velká změna v tom, že jsou žádaní lidé, kteří umí efektivně pracovat s AI.
V čem vy osobně vidíte největší potenciál AI ve vzdělávání do budoucna?
Hlavní je podle mě podpora motivace u dětí. Ve chvíli, kdy budou mít možnost učit se jenom to, co je zajímá a kdy nám AI umožní rozvoj pro každého přesně tam, kudy chce jít. A to si myslím, že je ta cesta. AI může mít v oblasti vzdělávání obrovsky pozitivní dopady, tak toho pojďme využít.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: Archiv Evy Nečasové (se svolením)
