„Pracovat“. To je slovo, které ředitelka inovativního gymnázia KUDYKAMPUS Petra Kačmarčíková Bakajsová v našem rozhovoru použila hned několikrát. Ačkoli mezi učiteli a studenty zde vládne respektující a v mnoha směrech přátelský přístup, studenti zde rozhodně nelení. Oblastí, v čem se škola sídlícího na pražském Žižkově od většiny běžných gymnázií liší, je celá řada. Na studenty zde nečekají žádné přepadové testy, známky ani zkoušení u tabule, naopak je zde kladen důraz na sebehodnocení, samostudium, volitelné předměty a individuální specializaci. Jaké neduhy si studenti ze základních škol odnáší? A jací absolventi by gymnázium, které vzniklo teprve loni, měli po čtyřech letech studia opouštět? O tom všem jsme s Petrou Kačmarčíkovou Bakajsovou mluvili.
Když se řekne „gymnázium“, většina lidí si představí náročnou školu, která klade důraz na znalosti a kde se studenti musí hodně učit a dřít. Jak je to u vás?
My jsme se rozhodli vytvořit gymnázium především jako bezpečné prostředí, kam studenti chodí s vědomím, že je nikdo nebude chtít nachytat na tom, co neví. Je to místo, kde se hodně pracuje, kde studenti mají možnost plně rozvíjet své schopnosti a kde s nimi dospělí jednají s respektem. Zároveň si všichni uvědomují svou roli a odpovědnost. Možná to zní idealisticky, ale tento přístup opravdu funguje. Když se ke studentům chováte s důvěrou, že nejsou „problémoví“, velmi rychle to pochopí. Zároveň ocení otevřené jednání o pravidlech a hranicích. Pokud se někdy pokusí systém obejít, není to důvod k odsouzení, jen přijde přiměřený důsledek. Jednáme s nimi stejně, jako bychom jednali se svými kolegy.
Takže jsou si studenti a učitelé v uspořádání školy rovni?
Už z důvodu odlišné míry odpovědnosti nemohou být. Jako instituce máme hierarchickou strukturu a studenti tomu dobře rozumějí. Stejně tak máme jasně formulované požadavky na akademické výstupy a bezpečnost ve škole. Nejsme “svobodná škola na český způsob”.
Zaujalo mě, že vy sama si se studenty tykáte.
Ano. Nevidím důvod používat vykání jako nástroj autority, protože mám dostatečnou přirozenou autoritu. Když student překročí pravidla, náš rozhovor o výchovném opatření často vede k tomu, že si trest udělí sám, a to velmi přísný. Jestli si u toho tykáme nebo vykáme nehraje roli.
Vraťme se k nastavení školy. Říkáte, že se na gymnáziu hodně pracuje. Jsou součástí výuky i testy a zkoušení?
Naše škola nepoužívá tradiční testy coby sumativní zhodnocení množství nabitých znalostí. U nás testy slouží spíše jako diagnostický nástroj pro zjištění úrovně znalostí před zahájením studijního plánu a zkraje prvního ročníku. Často zadáváme didaktické testy v jazycích a českém jazyce, aby si studenti kontrolovali, jak se přibližují ke standardům maturity. Chceme se však vyhnout mocenskému zneužívání testů a známek. Známka sama o sobě není špatná, ale způsob, jakým ji používají učitelé a rodiče jako nástroj umravnění, je často problematický. Proto u nás nedochází ke zkoušení u tabule ani jiným přepadovkám. Naopak, neustále studentům ukazujeme, co po nich chceme a jak toho docílit.
Mimo jiné ve škole využíváte také sebehodnocení. Jak to u vás funguje? Znamená to, že studenti nejsou od učitelů hodnoceni vůbec?
Studenti dostávají od učitelů zpětnou vazbu a plní zadání dle předem daných kritérií. Každý má k dispozici čtyři úrovně kvality práce, které jsou podrobně popsány, a jejich úkolem je vyhodnotit, kam se sami zařadí. Učitel pak s nimi probere, zda se trefili do správné úrovně. Učitel má v tomto systému právo veta, takže nejde o falešnou volbu. Klíčové pro nás je odevzdání devadesáti procent práce. Odevzdávání je součástí hodnocení, když se dostanete pod tuto úroveň, okamžitě propadáte.
Jak se tento systém osvědčuje v praxi?
Velmi dobře. Část studentů je v tomto systému jako ryba ve vodě - plánují si svou práci, všechno zadané vidí ve virtuální učebně (digitálním informačním systému školy shromažďujícímu všechny materiály a zadání, pozn. red.) a pravidelným odevzdáváním se zcela vyhnou zbytečnému stresu. Jsou také studenti, kteří v prvním čtvrtletí potřebuji podpořit v sebeřízení. A pak je tu část studentů, cca dva na třídu, kterým tento systém nevyhovuje a musí změnit školu. Transparentnost našeho výukového prostředí hodně prospívá duševnímu zdraví a pohodě studentů. V dotazníkových šetřeních na konci školního roku byl u studentů velmi silně patrný nárůst vnímané dovednosti naplánovat si čas, dát a dostat zpětnou vazbu a hlavně říci si o pomoc.
Zároveň, na gymnáziu kladete velký důraz na přípravu pro budoucí život, ať už akademický, nebo profesní. Jak se to projevuje?
Ano, od toho máme v názvu “kudy” a “kam”. V prvním ročníku vedle akademických dovedností pracujeme zejména na dovednosti učit se a komunikovat. Ve druháku chceme vidět zapojení do mimoškolních projektů (např. DOFE). Ve třetím ročníku budou studenti plnit volitelné předměty nejen přípravou na maturitu, ale také setkáními s odborníky, stážemi, propojením s vysokými školami apod. Ve čtvrťáku se pak musí perfektně připravit na přijímačky na vysokou školu. Hodně našich studentů chce studovat v zahraničí, a proto je učíme plnit portfolio zajímavými aktivitami typu dobrovolnictví apod.
Jak se dá velká porce volitelných předmětů a dalších aktivit, jež popisujete, stihnout v kombinaci s plněním povinných předmětů?
Právě proto, že jsme schopni pokrýt základní požadavky RVP ve velké míře během prvních dvou ročníků, vzniká nám ve třetím a čtvrtém ročníku 14 až 18 hodin pro volitelné předměty a to je hodně času. Máme velká očekávání, že si studenti budou vybírat předměty jak podle svých akademických zájmů, tak i podle svých praktických zkušeností, například formou dobrovolnictví či stáží na odborných pracovištích.
Fungování a nastavení školy, jak ho popisujete, je v mnoha ohledech velmi odlišné od toho, co znají studenti ze základních škol. Musíte v jejich návycích něco měnit, nebo je v něčem „přeučovat“?
V prvním ročníku děláme něco jako „detox“ po základní škole. Potřebujeme studenty naučit, že ve škole se pracuje a nesmí se zahálet a odkládat učení na večer. Na oplátku jim například nemusíme dávat tolik domácích úkolů. Další oblast, kde potřebují „detox“, je sebeřízení. Přestože jim náš digitální systém poskytuje informace o veškerých úkolech, často si absenci tradičních testů a zkoušení vykládají jako svobodu, která ale není bez hranic. Pokud neodevzdají práci, mohou u nás snadno propadnout.
Jaké další nedostatky vidíte u studentů prvních ročníků?
Velkým tématem je čtení s porozuměním. Většina studentů není na čtenářskou gramotnost dostatečně připravená. Také je třeba je trénovat v dovednosti požádat o pomoc, když ji potřebují, a nenechat problémy „vyhnít“. U nás nechat problémy neřešené znamená rychle propadat a ztratit nárok na setrvání na škole.
Další klíčovou věcí, kterou je pak v prvním ročníku nutné učit, jsou základy skupinové práce. Když dáte studenty do skupiny, často se stane, že někteří pracují a někteří se jen „vezou“. Proto je dobré začít pracovat ve dvojicích, až pak ve větších skupinách, aby se naučili efektivní spolupráci.
Je podle vaší zkušenosti rozdíl v tom, zda student přijde z klasické základní školy či třeba z nějaké alternativní?
Ano, rozdíly jsou zřejmé především v prvních měsících. Studenti z inovativních škol, kde se slovně hodnotí, a mezi žáky a učiteli panuje důvěra, jsou často schopnější v popisu toho, co se jim daří a v čem potřebují podporu. Bývají komunikativnější a více zvyklí, že se od nich očekává, aby sdělili svůj názor. Tyto dovednosti však lze dobře rozvíjet, a do tří až šesti měsíců se většina studentů srovná. Naopak co se nesrovná, je, pokud někdo systematicky obchází pravidla. Takový student se u nás neudrží.
Gymnázium vychází z projektu KUDYKAMPUS, dnes přejmenovaného na Kamdu. Co bylo hlavní myšlenkou vedoucí k založení školy?
V projektu KUDYKAMPUS, jehož zakladateli byli Martin Přibil a Marie Froulíková, se testovaly možnosti učení na základě zájmů studentů. Studenti se účastnili různých workshopů a dozvídali se užitečné věci, ale vše se odehrávalo v rámci volného času jako doplněk ke studiu. Z této platformy, která byla volnočasová, vzešlo naše gymnázium. Od ideálů na počátku projektu jsme dnes v realitě fungujícího gymnázia, které je místem, kam se studenti těší a zároveň dosahují velmi ambiciózních cílů.
Jak hodnotíte první školní rok fungování gymnázia, který máte za sebou? Je něco, co se neosvědčilo a budete to muset změnit?
Naše původní vize se nijak neotřásla v základech. Naopak jsme zvládli v prvním roce dotáhnout vše potřebné a pozvali jsme si na kontrolu Českou školní inspekci. Závěry pro nás byly víc než pozitivní a jsme rádi, že i nezávislá instituce nám potvrdila, že jsme v našem inovativním přístupu na správné cestě.
A jací by měli být ideální absolventi vaší školy?
Z hlediska studijních dovedností by měli absolventi komunikovat v angličtině na úrovni B2 a výš, rozumět technologiím a mít základy programování. Dále by měli být silní v matematické i jazykové gramotnosti a měli by si být vědomi svého kulturního původu. V předmětech, které si vyberou k maturitě, by měli obstát bez problémů. Maturita by pro ně měla být pouze uzlovým bodem, nikoli životní metou.
Co se týče dalších klíčových dovedností, chceme, aby naši absolventi znali sami sebe a byli schopni přijmout odpovědnost za svůj život. Dále by měli být ochotni opustit svou komfortní zónu, umět se vyrovnávat s chybami a rozlišovat mezi výkonem, rozvojem a prožitkem. A co je pro nás nejdůležitější, chceme, aby byli šťastní a spokojení lidé. To je pro nás ta největší odměna.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: Archiv Petry Kačmarčíkové Bakajsové (se svolením)
